Matka ve městě - boj s časem aneb všechno je o křečkovi

taky se vám někdy zdá, že by měl být den nafukovací? Co mi měli času když chodila (spíše nechodila) dcerulenka do školky! To byl pane život. Výlety, procházky a tvoření. Když jsme se někde netoulali, tak jsme tvořili. Chodili jsme plavat, poznávali hrady, zámky, muzea a jiné památky, courali se přírodou atd. Mám pocit, že nám matkám (zvlášť těm co pracují – já to nejsem) měkdo něco v dnešní době vzal. Začala nám, ale škola a tak:

Vstaneme a vyčistit zuby, pohladit křečka, převléct, pohladit křečka, nasnídat, pohladit křečka, učesat, zulíbat křečka, aktovku na záda, pá pá křečku a do školy.

Vařit, prát, sklidit prádlo, máš co žrát křečku? Naházet nádobí do myčky a do školy.

Ahoj křečku, najíst, napít, pohladit křečka, vyčůrat, opět vzbudit křečka a na kroužek. Ten trvá jen 20 minut, takže čekám nebo skočím do blízkého obchodu pro vejce a pak domů pomazlit křečka, udělat úkoly, naučit se písničku, pomazlit křečka a dcera na jógu, já nákupy a zase obě domů.

Opětovné probuzení nadšeného křečka, ořezávání pastelek, kontrola aktovky, pochvala za nalezené a nenahlášené jedničky, hrajeme si chvilku výjimečně ne s křečkem a večeře. Dále pohladit křečka, zuby, pohladit křečka, rozčesat vlásky, jé hele ten křeček se hezky dívá (pije, čistí, papá, spinká atd.) Přečíst pohádku a dobrou s kobrou.

A křeček si oddychne.